Plukovník přehlíží vojáky, tu...

Dopis vojákovi : - Drahý Dušane ! Musím se přiznat , že co jsi pryč , čtyrykrát sem tě podvedla. Prosím tě , pošli mi zpět mojí fotku, kterou jsem ti dala. S pozdravem, Naďa.

Voják šel za svými kamarády a posbíral fotky, bez kterých by se obešli - přítelkyň , sester, sestřenic.. Spolu s fotkou Nadi je všechny vložil do obálky a připsal : - Je mi líto, ale už jsi nepamatuju, kdo jsi . Vyber si svojí fotku a zbytek mi pošli zpátky. Zdraví Dušan

Generál za války provádí kontrolu vojenské nemocnice. Ptá se prvního nemocného: „Co tě trápí?”
„Hemeroidy.”
„A čím tě tady léčí?”
„Výtěry jódem a glycerínem.”
„A máš nějaké přání?”
„Ano, hned po vyléčení bych chtěl na frontu.”
„Vidím, že máš dobrou morálku, dostaneš týden dovolenku.”
U dalšího se opakuje nemoc, způsob léčby i dovolenka. Pak se ptá třetího: „Co tobě chybí?”
„Já jsem tady s hnisavýma mandlema.”
„A jak tě léčí?”
„Výtěry jódem a glycerínem.”
„A máš nějaké přání?”
„Ano - aby vyměňovali tu štětku!”

Kapitán chce dát Andersovi co nejlehčí práci a tak ho pošle hlídat
před kasárna. Potom musí odjet. Když se vrátí vedou spolu tento
rozhovor :

K: Tak co je nového Anders ?
A: Nic co by bylo. Lopatu jsem zlomil.
K: Jak lopatu, proč ?
A: To když sem psa zakopával.
K: Jakého psa proboha ?
A: Toho co hasiči přejeli.
K: Hasiči ? Kdy, kde ?
A: No muniční sklad vybuchl.
K: A to mi tady říkáš tak pomalu že to z tebe musím tahat !?
A: To proto abyste se nezastřelil jako major !!!

Víte, jak se mají děti v Grozném?
Bombasticky.

Američané začali uvažovat o válce s Irákem, protože měli podezření, že má zbraně hromadného ničení. Ale zahájili ji až v okamžiku, kdy se přesvědčili, že žádné takové nemůže použít.

Jakým mottem se řídí sadistický velitel?
„Každičkého rána pro každého rána.”

„Mami, stal se ze mě ostřílený voják,” chlubí se do telefonu bezruký, beznohý bojovník.

Po ukončení bojů bude Irák rozdělen na zóny. Budou to zóny Natural, Natural plus a Diesel.

Irácký trenér byl vesměs při kříšení mužstva úspěšný.

Za druhé světové přivezou do lazaretu ruského vojáka skoro po kouskách. Dají ho do kupy, po třech měsících se probere z bezvědomí a setra ho nadšeně vítá: „Vítám tě, Koljo, zpět mezi živými!”
„Ale já nejsem Kolja,” namítne lazar. „Já jsem Igor, jak jste přišla na toho Kolju?”
„Když jsme vás dávali do kupy, všimla jsem si, že máte na přirození vytetováno OLJA,” vysvětluje zdravotnice. „A protože vám kousek chyběl, myslela jsem si, že jste tam měl napsáno Kolja.”
Voják začne hrozně naříkat a když se sestra ptá, proč vyvádí, vysvětluje: „Tam bylo původně vytetováno Da zdrávstjujet krásnaja ármia, katóraja pabědíla nad germánskimi fašístami u Krásnovo Polja!”